28. srpen, 2021
Kateřina Aira
- Ještě jsem se plně nevynořila.
- Poslední měsíce mně stáhly do hlubokých, temných vod zapomenutých světů posvátného ženství.
- Temných ve smyslu nejtemnější modři neosobních světů, které mě vtáhly do smrti.
- Hrubě. A syrově.
- Část mně tam zůstala navždy pohřbena.
- Prožívala jsem čistou radost i utrpení.
- Ani o jednom však nebylo možné psát.
- Pochopila jsem, že v životě ženy nastane okamžik, kdy je volána vyplavat z hloubek temných aspektů ženství.
- Uctít bohyni smrti a zkázy.
- A nechat ji navždy klesnout do hlubin oceánských hřbitovů.
- Vyplavat na hladinu. Obnažená životem čelit pravdě. A třeba i zradě.
- Pokleknout před moudrostí lásky.
- Prosta všech iluzí.
- Zbavena všeho balastu, uctívám svou křehkost a zranitelnost.
- Potkávám se s čistou esencí ženství.
- A kladu si otázku, zda tě mohu následovat.
- Tolik toužím po bezpečí.
- Ach! Jak ráda bych na chvíli unikla zpět do hlubin temných vod.
- Volá mě však tvůj hlas, abych se vrátila domů. K tobě.
- Vytvořit a nést odkaz skutečné ženské síly.
- Tak, jak jsem k tomu byla předurčena.
